Haňulinka

Moje zlatíčka...

.... z lidiček

Tak na tom nejvyšším místě jsou můj nejdražší manžel Marýsek a 24.12.2012 nám Ježíšek pod stromeček nadělil náš největší poklad, bez kterého bych si už nedokázala život představit ... naši Anitku. A 1.4.2016 nám na svět přispěchal náš aprílový dáreček ... Matýsek.  Jsou to naše nejkrásnější sluníčka, která nám dělá jen samou radost. 

Další človíčkové, bez kterých si nedokážu život představit, jsou členové naší rodinky. Mamča, tatík, bráška Petišek s Mončou a bráška Zdenda se Zuzkou. Ti všichni jsou v mém srdíčku a vždycky tam budou. Jsou můj záchranný kruh. I když mě občas zlobí nebo štvou. Mám je moc moc ráda.                 

Pak jsou tu samozřejmě kamarádi. Kdybych je tady měla všechny vyjmenovat, tak bych určitě na někoho zapomněla. Takže všichni kamarádi ze Smrčku, Brna, Břeclavi, Prahy, a co já vím odkud ještě, vašeho přátelství si moc vážím a už se těším na další party nebo třeba jen na kafčo s vámi.                  

 .... ze zvířecích mazlíčků

Tak tady naprosto s přehledem vede Beťásek.  Je to Super Voříšek (teda v očkovacím průkazu je napsána nová rasa: Aljašský norník). I když to není přímo můj pejsan, ale Petiškův, tak je to můj miláček největší. I když je to teda někdy pěkný nerváček (stejně jako jeho páníček ) a občas svého pánička moc neposlouchá.

Drahoušek Beťásek nás bohužel 18.12.2009 nečekaně opustil navždy a odešel do psího nebe. Byl to můj miláček největší. A puká mi srdce žalem. Už nikdy od něj nedostanu tu jeho psí pusinku, už nikdy mi nepodá tlapičku, už nikdy si spolu nebudeme hrát, už nikdy ...     Mého nejdražšího psího přítele Béťu jsem zbožňovala, jak nevíc to šlo. Stejně tak, jako jeho páníček Petišek. I když byl někdy pěkný zlobidlo, byl naše sluníčko a slovy nemůžu ani vyjádřit, co pro mě znamenal. Pořád se ptám proč??? Vždyť mu byly jen čtyři roky a měl život před sebou. Tohle se prostě stát nemělo. Strašně moc mi můj Chlupáček chybí a ten pocit obrovské ztráty ze srdce nikdy nevymažu. Čas bohužel vrátit nemůžu. Ale vzpomínky zůstanou navždy. Na Betýska myslím každý den. 

Samozřejmě nesmím zapomenou na Eimišku. Je to fenka Československého vlčáka. Ta je zase největší miláček Monči.

Po Béťově odchodu přibyla ještě Ailínka. Je to dcera Eimišky. Aila je takové naše psí třeštidlo. Pořád  vymýšlí nějaké lumpárny a chvilku neposedí.

No a jelikož se Eimiška s Aileenkou odstěhovaly do nového domečku spolu s pánečky, tak jsme chvíli byli bez pejska. Pak ale mamča dostala k narozkám předčasný dárek ... naši Betynku. Je to dcera sestry od Beťáska. A je to stejná lumpačka jako její strýček.

I když jsme původně neměli mít psíka ani jednoho, máme dva. A přesto, že to jsou občas zlobidla, tak už si bez nich nedovedu naši rodinu představit. Oba jsou naši drahoušci.